Změna?

8. května 2011 v 17:43 | Tiya |  Oni...
Včera jsem oficiálně povýšila z muchlenky na milenku.

Méďa si ze mě s radostí utahoval, když mě nazýval svou muchlenkou. Vždy to odůvodnil tím, že spolu přeci nespíme. A jak to tak přišlo, vlastně ani nevím, se to včera stalo.
Inu změna je život.
Totálně mě uzemnilo, když v noci po tom, co už jsme jen tak leželi vedle sebe a užívali vzájemné blízkosti, se na mě podíval a s šibalským úsměvem prohlásil: "Teď už si konečně můžu na vizitku doplnit: Deflorátor."
Však já mu jednou ty jeho srandičky vrátím.


Všichni známe ty řeči o nejcennějším dívčím pokladu, který by si měla schovat pro toho pravého, kterého bude skutečně milovat.
Ano, slyšela jsem to snad tisíckrát. Někdo to tak skutečně cítí a někomu je to jedno. V krajním případě se toho dívky snaží co nejrychleji zbavit, aby náhodou nebyly trapné nebo tak něco.
Ve svých necelých sedmnácti jsem to moc nehrotila, sice mi vadily občasné řeči a srandičky... ale říkala jsem si, že vždycky může být hůř.
Jsem naprosto spokojená s vývojem situace. Méďu miluju, věřím, že i on miluje mě a momentálně jsem šťastná.

Co vy?
Jsem zvědavá na vaše názory a třeba vlastní zkušenosti...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nobody Nobody | E-mail | Web | 10. května 2011 v 7:47 | Reagovat

Tušila jsem, že dočkám něčeho takového. :)

Je fajn, že z toho máš dobrej pocit a počkala sis na někoho, koho opravdu miluješ a důvěřuješ mu. Tak by to mělo být. :)

2 Gabriella Gabriella | Web | 10. května 2011 v 20:33 | Reagovat

Mám to stejně, taky jsem si počkala do 17. A řeči typu jaká jsme brzda jsem vždycky brala s rezervou, lepší brzda, nějaká lehká postelová turistka, která ho každýmu přeblafne:) Bohužel, takovejch holek který z tohohle maj rozum je čím dál míň

3 Tuleň Tuleň | 11. května 2011 v 19:26 | Reagovat

Kam ten svět spěje... Za nás v 17 byla většina dívek pannou...
A jestli ne, tak se tím nechlubily...

4 Alisa Alisa | Web | 12. května 2011 v 20:18 | Reagovat

Ja som si nejakú "podstivosť" neužila . Mám poruchu zrážanlivosti krvi, takže aby som nevykrvácala hneď pri prvom sexe, muselo sa to riešiť . A potom "prvýkrát" to nebolo ani z lásky, ani z vášne . Proste sa to stalo, mala som síce ledva pätnásť, ale teda nejako som to neurobila kvôli reputácií, skôr kvôli situácií, ktoré nastala . Neľutujem to, ale výhra to tiež nebola .

5 :) :) | 12. května 2011 v 20:43 | Reagovat

Hmm...nelituju... rok a půl jsme spolu chodili, ale k "tomu" došlo až po té době... Bylo mi už dvacet, o to nervóznější jsem byla, ale vůůůbec mě to netrápí. Už jsme spolu přes pět let a je to pořád krásný a vynikající vztah, neměnila bych... :)

6 Weruška Weruška | Web | 14. května 2011 v 14:52 | Reagovat

Sama jsem ten "nejcennější dívčí poklad" nikomu nedala a ani není komu.
Jestli ty jsi teď za to šťastná, tak gratuluji =)).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama