V zajetí vášně...

13. června 2011 v 20:41 | Tiya |  Oni...
Prý tyto stránky začínají vypadat jako jakési memoáry, tak i ty nadpisy by to měly nasvědčovat, ne? :D

Máme za sebou první společný víkend.
Je k tomu potřeba něco dodávat?

Ano, je.


Po roce a půl jsem se konečně odhodlala zajít na hřbitov, kde je pohřbená kamarádka. Měla jsem z toho strach a odmítala jsem tam jít sama. Proto jsem byla Méďovi neskutečně vděčná za doprovod a psychickou podporu.
Dopadlo to přesně tak, jak jsem čekala. Přišla jsem tam, zastavila se před hrobem, neschopna dalšího pohybu a jen jsem cítila, jak mi tváře skrápí slzy. Když jsem se snažila zapálit svíčku, nakonec jsem mi podařilo ji uhasit, tak si to vzal do rukou i se zapalovačem on. Načež potom nalil do vázy čistou vodu a dal tam přinesenou růži.
Když s tím skončil, tak mě vzal kolem ramen a šli jsme pryč. Stejně bych tam jen stála a brečela.
Odhadl to dobře - na jeden den to bylo až dost. Chce to ze začátku pomalu.

Dále jsme vyrazili do nedalekého města, kam se chtěl Méďa podívat. Prošli jsme se po břehu ohře, pak přes centrum města a skončili jsme v pizzerii.
Následoval přejezd do menšího, přesto také pěkného městečka, kde jsme si zařídili ubytování. Sotva jsme vylezlli z auta, tak se pustil děsný lijavec...
Když se počasí k večeru umoudřilo, vyrazili jsme směr zámecký park a zahrada. V parku se promenádoval jeden uvřeštěný páv, asi pět minut jsem u něj dřepěla a snažila se o nějakou fotku. Nechtěl chvíli postát. Měla jsem v plánu vám sem jednu dát, ale nemám je v moci.

Večer opět už za deště jsme si dali večeři, sklenku červeného a zalezli jsme do pelíšku. Na jedničce dávali Krále Artuše, ale toho jsem ani nedokoukala, vytuhla jsem těsně před koncem.
Ráno jsme měli oba velký problém se vyhrabat z postele. Já toho moc nenaspala. Jelikož jsme měli celou noc otevřený okno a zámeckou zahradu téměř pod okny, poslouchala jsem árie toho vřeštivého opeřence celý večer, noc i ráno...

Návrat do reality byl nemilý, bohužel ale nezbytný...
Jen by mě zajímalo, kdy se bude moci něco podobného opět uskutečnit.



PS: Už nikdy vrzající postel!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alisa Alisa | Web | 13. června 2011 v 22:15 | Reagovat

Milujem takéto krásne víkendy . :-)
Neznášam cintoríny . Preto tam nechodím . Je to sebecké, ale keď som tam bola naposledy, spamätávala som sa dva týždne .

2 Gabriella Gabriella | Web | 15. června 2011 v 9:21 | Reagovat

Já chci taky romantickej víkend:)
Tak aspoń že sis to užila:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama