O bytí a trapné atrapě

4. srpna 2011 v 23:38 | Tiya |  Životní sliby a kecy
Chmm...
Na mou duši... na psí uši a šišky v lese... takhle jsem si to nepředstavovala.
Poté, co jsem se živá a zdravá vrátila po třítýdenním pobytu v divočině, jsem se hrozně těšila na Méďu. Když jsme se potkali, jen jsem ho chytila a objímala asi 10 minut. A přesto to nestačilo, abych dohnala ten čas, co jsem tu nebyla.
Pokud si dobře vzpomínám, v některém z posledních článků jsem psala, že hodlám přemýšlet a všechno si srovnat v hlavě...


Na přemýšlení jsem času měla poměrně dost. A z výsledků nejsem nijak nadšená. Ale nějak se snažím je zapracovat do života.
Nyní se zase přes 2 týdny neuvidíme. Pokud se mu tedy nepodaří zamnou přijet...
Je to značně únavné, celé toto.
Poslední dny si přijdu jako na houpačce. Jednu chvíli jsem šťastná a od radosti jen zářím... a hned na to je mi mizerně a připadám si jako trapná atrapa anděla smrti...
Nejlépe se asi cítím, když se snažím nesoustředit na svou momentální situaci, která vyvolává obojí... bohužel je čím dát těžší se rozptýlit...

Když jsme se včera viděli, už jsem to jaksi nevydžela a ujely mi nervy. Na férovku jsem se rozbrečela...
(Pozoruji na sobě, že jsem brečet začala až zhruba před rokem... dříve leda kvůli odřeným kolenům a potrhaným kalhotám)
Vylila jsem ze sebe všechno, jak je to nespravedlivé, že na sebe nemáme čas, že ačkoli nám to nikdy nemůže spolu klapat, prostě tu šanci nedostanem... Řekla jsem mu, že mě poslední dobou ničí můj život. Celý je složený ze lži. Lžu sobě, lžu i ostatním. Nikdy bych nevěřila, že někdy budu tolik toužit po tom, abych mohla říci pravdu. Nemůžu. Nemůžu říct, s kým stále telefonuji. S kým chodím ven a jezdím po výletech. Nemůžu říci, nic z poslední doby.

Dneska jsem byla na gyndě. Doktorka mě přesvědčila, abych si nechala napsat antikoncepci. Matinka mi neskutečným způsobem zkazila náladu. Vzala si do hlavy, že to nemám, kvůli srovnání menstruačního cyklu, ale proto, abych se mohla vyspat, s každým koho v následujících dnech potkám. Docela mi zatápí... dokonce se bojím s ní zůstat sama v místnosti, aby na mě zase nevystartovala s tím svým výslechem. Nesnáším tyto pokořující "debaty"... přitom se to debatou ani při nejlepší vůli nazvat nedá.

Možná to s tím andělem smrti nebude až tak marný... i on má svý oběti. Já těm svým tak nerada ubližuji...
Stejně jsem to nakonec já, kdo to nakonec odsere... ale o tom zas někdy příště.

Pac a pusu
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gabriella Gabriella | Web | 5. srpna 2011 v 13:16 | Reagovat

Takže nakonec  si šla na gyndu s mámou? Upřímnou soustrast. tak přeju aby i to brzo přešlo a přestala dělat scény!
A jinak ať se dáš tak celkově dokupy, už je načase:)

2 Alisa Alisa | Web | 5. srpna 2011 v 21:23 | Reagovat

No ísť s matkou na gyndu by bola celkom zábava . Keďže za mnou neprišla ani do nemocnice, tak je to aj tak veľmi nepravdepodobné . Ja mám teraz skôr opačný problém a to, že žiadne tabletky brať nemôžem .

Hm... myslím, že ti nijako neporadím . Akurát prechádzam čo-sa-po-jeho-rozvode-zmenilo krízou a prichádzam na to, že veľké hovno . Môžem ti tak akurát popriať pevné nervy a veľa (fakt veľa) trpezlivosti .

3 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 3:09 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama